Jeho výtvorům se nedá konkurovat

Byl to malíř, který se nebál se projevit na plátně jakkoli. Myslím tím tedy i tak, že to bylo za hranicí normálního chápání. Šlo jen o to, aby to tak prostě cítil on sám. Takových obrazů do obýváku měli jeho kamarádi plno. On byl za to moc rád, protože nemaloval proto, aby za každý jeden musel nutně kasírovat velké peníze, ale šlo mu o to, aby někomu udělal radost a to se mu opravdu dařilo velmi dobře. Takový by měl náš život asi být.

Obrazy ve školní jídelně

Bylo jich tam deset a já na ně koukala při každém obědě a ony zase koukaly na mne. Byly to portréty někoho, kdo tam kdysi studoval. Šesti kluků a čtyř holek. „I tady, ve školní jídelně je to pánská přesila“, napadlo ji a stále dokola si prohlížela jednotlivé obličeje, i když je velmi dobře znala. Přesto, kdyby se jí nejspíš někdo zeptal, aby je popsala, úplně přesně a každého by popsat jistě nedokázala. Asi to pro ni nebylo důležité, a proč také.